Téma: Ová

Ať se nám to líbí nebo ne, s cizími jmény se potkáváme dnes a denně. Pokud vím, většinou v knihovničkách převládají knihy zahraničních autorů. Není to vlastně nic zvláštního. Je jich mnohem víc, než autorů českých. Ano, ano, teď tady jen tak hloupě mluvím o věcech, které sami moc dobře víte. A proč si to nepřiznat, tyto informace vám v životě taky k ničemu nebudou. Proč se tedy zahazuji s tím, o tom psát? Chci se s tímto článkem zaměřit na počešťování ženských příjmení, což už vám mohlo dojít ze samostatného nadpisu. Upřímně nevím, jaký je na ně názor té části obyvatelstva České republiky či lidí, kteří česky umí, kteří nějaký mají.

Uvedeme si jako příklad jméno Hermiona Grangerová. Protože proč ne. Kdysi dávno jsem na facebooku zahlédla komentář někoho, kdo byl s oním -ová značně nespokojený. Při pročítání odpovědí na tento komentář jsem viděla výměnu názorů s jistými prvky slušné diskuze na dané téma. S jedním z nich musím souhlasit, Když Granger, tak Hermione. Granger je Hermájný a né Hermioná! Ehmehm tak jsem se pokusila být vtipná ehm ehm. Nikdy mi to nešlo. Jedeme dál!

Abych se tedy vyjádřila ke svému názoru. Jsem jednoznačně pro využívání -ová. Proč? Protože bez toho to jméno prostě nevyskloňujete. Tvrdíte, že ano? Představte si, jak by to vypadalo, kdybychom stejně jako nepočeštěná jména skloňovali jména česká. Že se to nedá srovnat? Já si myslím, že ženu se ženou srovnat můžete.

1. Kdo, co? - Hermiona Granger - Jana Hlaváček
2. Bez koho, čeho? - Hermiony Granger - Jany Hlaváček
3. Ke komu, čemu? - Hermioně Granger - Janě Hlaváček
4. Pro koho, co? - Hermionu Granger - Janu Hlaváček
5. Oslovujeme, voláme. - Hermiono Granger - Jano Hlaváček
6. O kom, čem? - Hermioně Granger - Janě Hlaváček
7. S kým, čím? - Hermionou Granger - Janou Hlaváček

Je to odporné strašné, abych vyjádřila své mínění. Ale pokud stále zastáváte názor, že se to nedá srovnat a že Granger je Granger, představte si tohle: Draco, jako obvykle velmi nepříjemný už díky svému povrchnímu šklebu, se slovy "Granger je mudlovská šmejdka." na rtech. Jestli vám tohle přijde v pohodě, tak... Už se raději nevyjadřuji...

Fajn. Tak jsem se vyjádřila.

Hlavně si to neberte osobně.

A protože si nerada dávám pokoj, tak budu psát dál. Jedná se o cizinky, případně emancipované ženy, které se rozhodnou, že -ová, prostě nebudou. Nic proti feministkám. Sama se za jednu považuji. Ne, ne za tu: Pryč s pyjovitou nadvládou! A taky nic proti cizinkám. Ale je nutno dodat, že pokud chtějí, aby jejich příjmení bylo totožné s příjmením jejich manžela, mělo by se toto jméno také stejně skloňovat. Dnes uvidíte zprávy s Emmou Smetanou. Ne, vážně, pořád to zní lépe, než Smetana. Co máte proti tomu -ová? Na druhou stranu chápu ženy, které si vezmou cizince a odstěhují se s ním. V Německu, Anglii, nebo kdoví kde by to -ová opravdu trochu vyčnívalo.

Jednu věc ale musím přiznat. Zvykla jsem si i na Suzukiová. A to mě -ová u japonských příjmení nehorázně štvalo. Na co si ale nezvyknu, je "Jurlovová". Ne. Prostě jsem proti zovávání jmen z jazyků, které samy mají způsob, jak odlišit, jedná-li se o muže nebo ženu. S biatlonistkou Jurlovou - to už je, podle mě, naprosto v pohodě.

Protiřečím si?

Možná ano.

Závěrem se samozřejmě zeptám na váš názor. Co si myslíte vy? 

Dále se omluvím za všechny urážky, které by se v tomto článku daly najít. Tak Pardon. Opravdu to nemyslím zle. 

A nezapomeňte. Buďte svá. Buďte -ová.