Hra věží

Název: Hra věží (The Rook)

Série: The Checquy Files (1)

Autor: Daniel O´ Malley

Překladatel: Marek Drda

Nakladatelství: Baronet, 2014

Počet stran: 630

Anotace: Myfanwy Thomasová se probouzí uprostřed jakéhosi londýnského parku, obklopena mrtvými těly, jež mají na rukou gumové rukavice, a nemá ani tušení, kdo je a co tu dělá. Jediným vodítkem je jí dopis, který drží v ruce. Pokud má odhalit svou identitu a zjistit, kdo jí usiluje o život, nezbývá jí, než se řídit pokyny, které jí zanechalo její dřívější Já. Ty ji zavedou do Šachovnicové skupiny, supertajné britské agentury pro boj s nadpřirozenými hrozbami, v níž zastává vysoké postavení věže. Začíná hra o život...

Jak už i anotace napovídá, jedná se o něco na způsob fantasy v reálném světě. Příběh začíná, (Teoreticky příběh začíná už předtím, ale pšt. Takže kniha začíná...) když se Myfanwy probere v dešti  obklopená lidmi v gumových rukavicích. Což zní divně. Ale všechno má svůj důvod! Jak naše hlavní hrdinka zanedlouho zjišťuje, její předamnestiové já pracovalo v organizaci zvané Checquy na vysoké příčce. A o své nadcházející ztrátě paměti moc dobře vědělo. Proto zanechalo dopisy.

"Ano, pane ministře. Ukázalo se, že jistá záhadná síla způsobila pád letadla. Říkáme tomu gravitace."

Knížku jsem dostala k narozeninám a zalíbila se mi na první pohled. (Díky mockrát, drahá Nio!) Ano, mnozí mi tvrdili, že tu obálku by nakreslili za pět minut v malování, ale v jednoduchosti je krása, no ne? Navíc šachy jsou úžasná hra. Organizace s hierarchií založenou na šachových figurách. To přece musí být zajímavé!

Dobře, teď už ke knize samotné. Na to, že měla 630 stran, jsem ji přečetla vážně rychle. A to už něco znamená, přátelé! Chci říct, že se mi četla opravdu dobře. Zajímavý děj byl navíc obohacen o zajímavé postavy. Myfanwy sama o sobě je zvláštní charakter. Ukazuje, jak člověka dokáže změnit amnestie, nebo spíš, jak je z vás po ztrátě paměti někdo úplně jiný. Najednou je mnohem drzejší a opovážlivější. A vlastně docela fajn. Zajímavost rozhodně nemůžu upřít věži Gestalt. Není to super mít... 4 těla? Je! Navíc když se každé chová jako jiná osobnost. Nebo Alrich. Koho by nezaujal upíří homosexuál?

K překladu nemám co dodat. Nevšimla jsem si jediné chyby, což se mi často nestává. (Nezdá se vám, že chyb v knihách je čím dál víc?) Nebo si je možná jen nepamatuji, už je to doba, co jsem tu knížku četla. K O´ Malleyho stylu bych řekla jen to, že ačkoliv je vulgárnější, než na jaký jsem zvyklá, je velice čtivý. 

Během tohoto roku by měl vyjít druhý díl, tak doufám, že mi ho Baronet vydá. Zdá se mi, že tahle kniha je dost málo známá, na to jak je dobrá. Slavnostně jí uděluji pět hvězdiček a myslím, že je to víc než zasloužené.