Láska mezi písmenky

Název: Láska mezi písmenky (Off the Page)

Série: Between the Lines (2)

Autorky: Jodi Picoultová, Samantha van Leerová

Překladatelka: Miroslava Mrázová

Nakladatelství: CooBoo, 2016

Počet stran: 355 

Anotace:Co by se stalo, kdyby se princ z pohádky ocitl v našem světě a musel třeba chodit do školy? A naopak, co by obyčejný kluk dělal v pohádkovém příběhu? Šestnáctileté Delilah se povedlo nemožné – dokázala vytáhnout okouzlujícího prince ze stránek oblíbené pohádky a vyměnit ho za svého kamaráda Edgara. Setkat se tváří tvář s Oliverem bylo jako kouzlo, ale co s takovým princem v našem světě? Přece jen tu máme trochu jiná pravidla, a tak se Oliver musí stát obyčejným klukem a začít chodit do školy, i když ani neví, jak se přechází přes ulici. Zato Edgar se musí vypořádat s rolí chrabrého prince, jehož život se při každém čtení opakuje.

Na čtení této knížky jsem se velmi těšila. Která holka by si občas nepřála vytáhnout kluka z knížky? Já. V té knížce jim je líp. Navíc jsem slyšela jen samé pozitivní ohlasy. Takže jsem neváhala. A musím uznat, že prvních pár stránek jsem byla opravdu nadšená!

Varování: Následující recenze vás může odradit od čtení této knihy. Pokud jste knihu již četli, může ve vás vyvolat smíšené pocity počínaje smutkem ze čtení ne právě lichotivého textu na adresu vaší oblíbené kníhy a konče vztekem na kritikův nevkus. Teoreticky vás taky může potěšit, že nejste jediní, kdo z knihy nejsou unešení.
Abyste se vyhnuli spoilerům a věcem, co byste mohli považovat za spoilery, pokud po nich tedy netoužíte, prosím, nevybírejte myší text s vybarveným pozadím - Představte si spoiler. Pokud to hodláte i přes upozornění risknout, děláte to na vlastní nebezpečí. Děkuji za pochopení.

To by stačilo, Edgare, uklidňuju sám sebe. Přestaň přemýšlet a udělej to.

Už začátek mi připravil šok. Očekávala jsem příběh o tom, jak dívka tahá svého vyvoleného z knížky a zkouší pro to co se dá. Pak se jí to povede a hurá do školy! Místo toho jsem se dozvěděla, že Oliver si už hoví v reálném světě asi tři měsíce a já neměla nejmenší ponětí, kde se tam vzal. Následně jsem zjístila, že tato kniha je druhý díl série "Mezi řádky". Nyní mi prosím dovolte ironický potlesk pro CooBoo. *tlesktlesk* Je sice pravda, že i autorky chtěly, aby nezáviselo na tom, jestli jste četli první díl nebo ne. Ale přiznejme si, četli byste druhý díl Harryho Pottera, kdybyste neměli přečtený první? Přiznávám, že jsou to jediné dva díly Harryho, které jsem četla, ale mám pocit, že tam bych neměla tolik otázek, jako při čtení téhle knihy. 

Ačkoliv jsem v různých recenzích četla, jak je to super oddechovka, chtěla bych podotknout, že nemám ráda, když mám u "super oddechovek" tendence mlátit hlavou do zdi.

Nejdřív a vlastně celou dobu budu velmi kritická. Nechci používat slova "úplně blbí", ale mám dojem, že spoustu postav bych jinak neměla šanci popsat. Začnu s Oliverem - jednou ze tří hlavních postav - který má podle mě jediný právo na to být tak naivní. Je to přece princ z pohádky a neví, jak náš svět funguje. Proto se mu ani nedivím, že některé školní předměty "nejsou v jeho rodném jazyce". Za což bych vinila Delliah - dívku jeho snů, dívku, která ho vytáhla z knihy, dívku, na které vlastně není vůbec nic tak svkělého a hlavně dívku, která Oliverovi raději koupí nové oblečení, aby zapadl, ale aby mu vysvětlila, co je to chemie a jak fungují testy, to ne. Měla tři měsíce na to připravit ho na školu. Ale k čemu se ujišťovat, že vašeho kluka nevyrazí kvůli:
A) špatným známkám,
B) totální demenci,
když přece můžete dělat spoustu jiných věcí, které ho na život ve vašem světě určitě připraví? Alespoň, že ho naučila na kole.

James se za mnou ohlédne. "Promiň, že jsem ti rozbil obličej," zazubí se, "byl pěknej."

Alespoň u Edgara - mimochodem nevím, jak v anotaci přišli na to, že byl kamarád Delliah - jsem měla dojem, že je minimálně průměrně inteligentní. Pak v mých očích klesl z důvodů, kterých si jiní čtenáři pravděpodobně ani nevšimli... Ale stále zůstal mojí nejoblíbenější postavou.

Co se naivity děje týče - chápu, že je o světě, ve kterém musí existovat nějaká kouzla, ale když se nekouzelný člověk vynoří z nekouzelných bublinek, nebude z nich mít santovskou čepici a vousy. To bych čekala od pohádky, ne od YA. Vlastně jsem chvíli přemýšlela, jestli to neměla být pohádka... Pak jsem si sestavila seznam důvodů, proč to pohádka být nemohla. 

1. V pohádkách se nesetkáte se slovem "pohlavní". (Mám na mysli současné pohádky, ne ty originály, kde se znásilňovalo a vraždilo.) Děti jsou totiž zvědavé a maminky nechtějí předčasně vysvětlovat jeho význam. 
2. V pohádkách neumírají kladné postavy - děti by autora nenáviděly.
3. V pohádkách neumírají psi - děti by autora vlastnoručně uškrtily. Představte si, jak vás škrtí malé ručičky!
4. V pohádkách mají všichni "ti hodní" pohádkový konec.

Bod číslo 4. není spoiler. Nevíte co myslím "pohádkovým koncem".

Poslední odstavec mé kruté kritiky naivity příběhu: Oliver je dobrý herec. Oliver chodí do dramaťáku. Oliver hraje Romea. Holka, co se s Delliah nesnáší hraje Julii. Delliah vstoupí zrovna při scéně s polibkem. Jaká to náhodá! Se slovy "Vím, že jste to nehráli." se Delliah přestává s Oliverem bavit. Tak sakra, děvče, víš, co je to divadlo? Oliver se pak svěří Edgarově mámě. (Která mimochodem nepoznala, že to není její syn a myslela si, že si to jen představuje. Jo, tvůj syn se prostě přeučil na leváka! Skvělá fantazie!)
Oliver: "Dal jsem během zkoušky pusu holce, kterou moje holka nesnáší, protože jsme v dramaťáku hráli zamilovaný pár."
Edgarova máma: "Musím souhlasit s Delliah."
Myslím, že Američané nevědí, co to je divadlo.

Na druhou stranu knížka byla čtivá. Bylo v ní pár pěkných nápadů a drobností. A taky má nádherné ilustrace a překrásnou obálku. Je smutné, že jsem přidala body do hodnocení za obálku a ilustraci... Nakonec knize Láska mezi písmenky štědře uděluji dvě hvězdičky. Zdá se vám, že jsem krutá?