Název: Prokletá setba
Autor: Jaroslav Haidler
Nakladatelství: Jota, 2011
Počet stran: 440
Anotace: Prokletá setba je původní český román odehrávající se na pozadí historických událostí ve vypjatých okamžicích našich i světových dějin druhé třetiny 20. století. Jaroslav Haidler je čtenáři přibližuje zejména prostřednictvím důstojníka německé špionáže, který se kvůli nesouhlasu s Hitlerovou nacistickou politikou rozhodne spolupracovat s československou výzvědnou službou. Při dobrodružné četbě plné vzrušujících zápletek budete vtaženi do zákulisí protinacistického odboje i partyzánských akcí.
Uznávám, že na téhle knížce mě zaujala hlavně obálka. Na druhou stranu téma druhé světové mi z jistých důvodů také není cizí. Děj začíná už před druhou světovou válkou. Postupně nám představuje několik postav a mezi nimi například Paula Khümela - Němce pracujícího s československou výzvědnou službou - Pepína a Egona. Nejen oni čtenáře provází příběhem odehrávajícím se chvíli v Československu a chvíli zase v Německu, Rusku nebo Spojených státech.
Uznávám, že na téhle knížce mě zaujala hlavně obálka. Na druhou stranu téma druhé světové mi z jistých důvodů také není cizí. Děj začíná už před druhou světovou válkou. Postupně nám představuje několik postav a mezi nimi například Paula Khümela - Němce pracujícího s československou výzvědnou službou - Pepína a Egona. Nejen oni čtenáře provází příběhem odehrávajícím se chvíli v Československu a chvíli zase v Německu, Rusku nebo Spojených státech.
Začátek byl pomalý. Dokonce jsem se obávala, že to bude moje další Pevnost. (Pevnost je kniha Bernarda Cornwella. Četla se mi tak špatně, že dostat se na poslední stranu mi trvalo skoro dva roky. Zkrátka nemám ráda moc popisu.) Nakonec jsem však byla velmi příjemně překvapená. Příběhy postav se rozebíraly víc a víc a začalo to odsýpat.
"Amerika přeci nepotřebuje zničit svět nějakým virem. Má na to atomovou bombu."
Ačkoliv jsem v jednu chvíli měla pocit, že autor se přehnaně zaměřuje na to kdo s kým spí, jeho styl psaní se mi zalíbil. Možná by to občas chtělo trochu méně popisu. Postavy byly skvělé. Schopnost Paula Kdümela se ze všeho vymluvit mě dostávala. Pepíno, ačkoliv nebyl stále veselý, mi připadal jako přesně ten typ člověka, kterého neuvidíte bez úsměvu. Zkrátka mi byl sympatický. Ale nejvíc se mi zalíbil Egon. Už jen ta kombinace žid komunista mě dostávala. Podle mě je to právě on, kdo za celou knihu prošel největším vývojem. Je to skvělé, když vidíte postavy vyrůst. A taky mě docela překvapilo narazit v románu o takovém období na homosexuální postavy.
Nakonec jsem velmi ráda, že jsem na knihu narazila. Vyvrátila mi mou domněnku, že mě knihy na vyloženě historickém pozadí nebaví. Je sice pravda, že její zakončení jsem čekala - ne, to nebylo založeno na historii, pokud vím, byla to čistá fikce - ale to jí kvalitu neubralo. Jen občas škoda těch popisů. Dávám Prokleté Setbě krásné čtyři hvězdičky.
Nakonec jsem velmi ráda, že jsem na knihu narazila. Vyvrátila mi mou domněnku, že mě knihy na vyloženě historickém pozadí nebaví. Je sice pravda, že její zakončení jsem čekala - ne, to nebylo založeno na historii, pokud vím, byla to čistá fikce - ale to jí kvalitu neubralo. Jen občas škoda těch popisů. Dávám Prokleté Setbě krásné čtyři hvězdičky.
Žádné komentáře:
Okomentovat