Zapovězená zahrada

Název: Zapovězená zahrada (The Forbidden Garden)
Autorka: Ursula Curtissová
Překladatelka: Eva Marxová
Nakladatelství: Olympia
Počet stran: 132

Anotace: Ctihodná stará vdova Elsa Marrablová žije osamělá ve svém domku v Severním Údolí poblíž Albuquerque. Střídají se u ní společnice, které ovšem po čase beze stopy mizí, a v její zahradě pokaždé přibude nový strom. O její přízeň usiluje neúspěšně podnikající synovec George se svou ženou Julií. Pokusí se rozptýlit tetinu osamělost dočasnými sousedy, Harriet a jejím astmatickým synovcem Jamesem - ti však po několika pokusech o sblížení málem uhoří b pronajatém domku.

Kdo v tomto příběhu vraždí, je jasné od začátku. Naprosto však není jasné, zda a kdy to vyjde najevo.

Tohle je první kniha ze série "Juvi pročítá celou knihovničku". Sáhla jsem po ní, protože když jsem si brala do školy pustinu, věděla jsem, že ji ještě ten den dočtu a nechtěla jsem se nudit. A Zapovězená zahrada byla tenká, což neznamenalo příliš velkou váhu navíc.

Nový topol se pěkně uchytil navzdory chladné noci.

Paní Marrablová je postava mě osobně velice nepříjemná. Hádám, že každý by ji neměl rád, pokud nejste vyloženě ten typ lidí, co zbožňuje staré skoro ježibaby, které mají pravděpodobně ochrnuté svaly v obličeji, protože se nedovedou ani pořádně falešně usmát. Proto byla asi ideální postavou pro tuto knihu. 

Myslím, že všem - jak tvrdí i anotace - je jasné, kdo je naším vrahem. Jen nebohé postavy nemají ponětí, že k nějakým vraždám vůbec dochází. To bylo samé "Ta společnice tak pila! Musela jsem ji vyhodit!" a podobné výmluvy. Takže paní Marrablová byla nakonec dobrá herečka.

Harriet jsem měla ráda. Byla taková milá, taková příjemná... Ale Jamese jsem měla mnohem raději. Nevinné dítě s problémy s dýcháním. Byl dosti bystrý a zvídavý. Také musím obdivovat každé dítě, které by z paní Marrablové nemělo husinu. Ta žena mi byla nepříjemná už od prvního slova o ní. No dobře, to asi není divné, když celá kniha začíná slovy: "Paní Marrablová pohřbila slečnu Tinsleyovou..." a tak dále a tak dále.

Paní Marrablová nebyla pověrčivá, ale když spatřila obrovské hnědobílé zvíře, které se beze spěchu přiloudalo přes cestu. aby čenichalo a hrabalo na její zahradě, ochromil ji studený děs.

Knížka celkově byla taková utahaná. Skoronudná, řekla bych. Spíš jde o to, že v ní nebylo příliš mnoho akce. Což asi od knížky o staré paní očekávat nebudete, ale stejně... Dávám tři hvězdičky. (3,4 zaokrouhleno dolů.) Těším se na další z těch náhodných knih, co se nějak dostaly do mé knihovny.